All posts by Administrator

About Administrator

Správce stránek.

Pár řádků od Věrky

The Sokol club has had a lot of very successful and well
attended events the last few months.
Petr Janda Concert was a very happy evening enjoyed
by a huge crowd that was singing along to the familiar
old tunes. Thanks to the committee members Boris,
Michael and Ivan that installed the new lights.
Studio 4 played all the old favourite songs and a very
happy merry night was had by all . we look forward to the
next Zabava in September. Every second Saturday
hosts a Bacchata dance night.the dancing is very
energetic and the dancers get very hot.A very efficient
air con system has now been installed and it is very easy
for the dancers to dance and not get too hot. Well done
to the committee for undertaking this expensive but
necessary improvement to the club building.
The lunches will now be cook by Ivo de Paul. The lunch
on Sunday 4 th August was a big success – Bohemian
goulash and dumplings:
The Dvorak Soiree on a Sunday afternoon performed by
Ivana Schneider and musicians and Poetry recited by
Barbara Semenov in honour of Milan Kantor was a very
memorable afternoon. The new Ambassador Tomas
Dub visited on a Wednesday evening and was
welcomed at Sokol by 30 Melbourne residents.we hope
to see more of him at future events at the Club.
Plum Sunday was booked out,a delicious lunch was
enjoyed by all. A big thank you to all that helped to make
it such a success-
Sokol has had some very well attended events in the last
few months. In June we celebrated the 40 th anniversary
of the official Opening of the Czech and Slovak National
House in Melbourne. Over 100 people attended the
lunch and afternoon presentation, photographs and
videos from the history of our club and a talk from one off
the founder members, Mrs Vlasta Šustek. It was
wonderful to see so many members and friends,
including the founder members Mrs Dagmar
Henderson, Mr Jan Košňar, daughters of Mr Hájek and
Mr Kutka, Jarda Molin, Mrs Věra Zlatá, the Vodstrčil
family, Mrs Jiřina Bartoňková and more special guests,
some of our past presidents Věra Zlatý, Zuzana Vasitch
and of course our current president Michal Krejčí. We
would like to say a big thank you to Mrs Alena Špiroch
and her helpers for her huge effort in producing so many
lunches on the day and also that she helped us to
continue our Sokol lunch tradition. Thank you!
Děkujeme! A big thank you to all committee members
and others that helped make it a great day.
Alena,Vlasta ,Boris ,Vera and grand children of Alena.
Keep looking on face book Sokol Melbourne Public for
information about upcoming functions and to
see photos from our events.
June was a sad time for my family and I, as my mother
passed away on the 15 th June. I would like to
On July 6 the Slovak community had their annual
celebration at Sokol. They had the students perform and
sing traditional Slovak favourites. The delicious food
and cakes were produced by members of the
community. The children were having a great time
playing pool upstairs. Membership Fees were due by
June 30. Please if you have not yet forwarded money
please do as soon as possible. Thank you.
Vera Zlaty, Vice-President of Sokol Melb.
take this opportunity to express my gratitude for all your
kind messages and to thank those who attended the
funeral to say their last goodbye to my mother, Mrs Věra
Zlatá. She will be greatly missed, but she will always
stay in our hearts. Both my parents were a great asset to
the Czech and Slovak community and I am proud to be

Vzpomínka na paní Zlatou

V měsíci červnu jsme se rozloučili s naší krajankou, maminkou, babičkou, sestrou, přítelkyní a skvělou kuchařkou paní Věrou Zlatou. Věra uměla vařit „jako od maminky“ a ještě lahodněji, protože nikdy neopomněla české speciality okořenit svou láskou. Věra se narodila 13. března 1930 v Petrovicích na Šumavě manželům Sudovým. Byla nejstarší z pěti dětí. Její sestry Marie, Drahuše, Líba a bratr Jaroslav nadále žijí v Melbourne. Dokud jí to zdraví dovolilo, ráda svým sourozencům pomáhala, vedla je a byla jim oporou. Za svého manžela Edu se provdala v sedmnácti letech. Byli nerozlučná dvojice, žili a pracovali bok po boku až do Edovy smrti v roce 2016. Z komunistického Českolovenska uprchli s touhou po svobodném životě společně s celou rodinou v květnu 1949. Po roce v uprchlickém táboře v Německu vypluli z italské Neapole na lodi Protea a po šesti týdnech přistáli v Austrálii, která se stala jejich novým domovem na dalších 70 let. Nejprve byla část rodiny umístěna v táboře pro přistěhovalce Bonegilla, poté se celá rodina usadila v melbournské čtvrti Spotswood a koupili pekárnu s obchodem ve Williamstown. Po několika letech se Věra s Edou přestěhovali do Murrumbeena, kde Věra porodila dvě dcery, Věru a Annu. Zde se také scházela široká rodina na dlouhé obědy provázené halasnou konverzací, smíchem a samozřejmě hudbou. Každou středu večer pravidelně přicházeli na návštěvu a večeři jejich dobří přátelé Alena Semecká a farář Peksa, který také pocházel ze Šumavy. Právě v této době se začaly rodit první plányna melbournskou Šumavu. Později se Zlatí přestěhovali do Camberwell a Sandringhamu, zde se Věra stala babičkou třem vnučkám. Rodinnou dovolenou Zlatí často trávili spolu s jinými českými rodinami (Kuglerovi a Kovaříkovi) u jezera Eildon, v zimě na lyžích na Mt Hotham nebo Falls Creek a v létě pod stanem. I na  ovolených Věra byla nejšťastnější v kuchyni. Neděle trávili Zlatí spolu s dalšími nadšenci na melbournské Šumavě, kam chodili pomáhat se stavbou. Věra vždy napekla koláče a navařila guláš, někdy se prodávaly párky a ze zisku se kupoval materiál. Byla to také právě Věra spolu s farářem Peksou, kteří zakoupili a spolu s ostatními zasadili švestky, aby bylo v létě z čeho péct koláče a vařit ovocné knedlíky. Tradiční švestková neděle se stále koná v Sokole v měsíci únoru. Když Věřin manžel Eda hrál na šumavských zábavách, Věra byla opět v kuchyni, společně s Olgou Sykovou (sestra Aleny Semecké, která rovněž nemohla nikdy chybět) a Marií Tomanovou. Poté, co se jejich starší dcera Věra provdala a odstěhovala se do Noosy, jejich dovolené směřovaly právě sem. Zde měli Zlatí svůj vlastní pokoj, chodili na procházky, do restaurací a samozřejmě i zde Věra vařila oblíbená jídla z české kuchyně. Věřina láska k lidem, dobrému jídlu a její laskavost se staly jejím povoláním. Vše začalo v rodinné pekárně ve Williamstown a pokračovalo v jejich restauraci v Rheiland a později v Richmondu v restauraci the Gypsy Baron. Byla to nejen věhlasná Věřina česká kuchyně, která se zasloužila o popularitu těchto restaurací, ale i hudba a zpěv Edy Zlatého, jejich přátelské chování a celková domácí a zároveň profesionální atmosféra. Věra byla velmi chápavá a  ápomocná svým zaměstnancům, kteří procházeli nějakými těžkostmi. Ke Zlatým se chodilo rádo na výborné jídlo, hudbu a popovídání, jejich restaurace byly v centru města kolébkou setkávání krajanů, Němců, Rakušanů, Australanů a českých umělců a sportovců, vznikala přátelství, která trvají dodnes. Každoročně k nim do restaurace přicházeli čeští teni sté, mezi nimi Martina Navrátilová a Helena Suková, po níž byly dokonce pojmenovány palačinky v jídelním lístku v Gypsy Barons – “Pancakes ala Helena”, které se podávaly s jahodami. Tradice setkávání krajanů u českých obědů nevymizela ani s ukončením provozu restaurace. Manželé Zlatí začali vařit tradiční úterní obědy a večeře v Sokole Melbourne. Věra nikdy nechyběla v kuchyni ani na nedělních obědech v Sokole, ať už to byla švestková neděle, vepřové hody, oběd pro maminky, vánoční oběd. Nikdy také nezapomněla na naše nejmenší a každoročně pro ně pekla krásné perníkové čerty a Mikuláše. Na Šumavu připravovala kila zelí, protože právě to její zelí si všichni žádali – „zelí od paní Zlatý“, a toto vše dělala ještě ve svých osmdesáti letech vždy s radostí a úsměvem. Rodina pro Věru nebyli pouze příbuzní, ale i jejich přátelé, jejich manželé a maželky. Všechny přijala za své a vařila pro ně a byla obklopena kruhem vděčných stávníků a vždy ještě nabalila pořádnou výslužku domů. Někdy po celém dni vaření a dalším dni v kuchyni na nohou už večer špatně chodila, ale nikdy si na bolest nestěžovala. Říkala, že je ráda, že všechny krajany a známé vidí a může s nimi prohodit pár slov, užívala si toto společenské dění. Jak bylo pro tuto generaci, emigranty z roku 1948, typické, byla i paní Zlatá velmi pracovitá, navíc byla velmi štědrá a laskavá, za což ji měli všichni rádi. Pouze jednou se paní Zlatá vydala zpět do České republiky, a to téměř po padesáti letech života v Austrálii. Se svým manželem Edou tam strávili tři měsíce, jeli se podívat na rodnou Šumavu, kterou tolik milovali. Věra Zlatá s manželem Edou věrně a hrdě podporovali českou komunitu v Melbourne. Teď v jejich stopách pokračuje jejich dcera Věra, bývalá starostka Sokola Melbourne a nyní místostarostka, která se stará o pronájem Národního domu a chod baru, a zajišťuje tím finanční příjem pro Sokol. Dcera Věra se přeštěhovala z Noosy do Melbourne, aby rodičům nejprve pomáhala zvládat vaření pro Sokol a jiné činnosti, které je tolik těšili a nechtěli se jich vzdát. Poslední tři roky po smrti Edy se dcera Věra starala o svou maminku, a i v posledním roce, kdy zdraví paní Zlaté chřadlo, nohy už nechtěly běhat a paní Zlatá se pohybovala na vozíku, ji dcera stále pravidelně brala do Sokola, do divadla, a každou neděli do kostela. Paní Věra Zlatá odešla na věčný odpočinek 15. června 2019 ve věku 89 let. Budeme si ji pamatovat pro její úsměv a vitalitu a nejvíce pro vůni dobrot a teplo domova, které nám při vzpomínce na ni vždy provoní myslí.

S láskou Zuzana Vasitch s rodinou

Vážení čtenáři

V minulém čísle Kvartu jsme vás informovali o tom, jak probíhá zvelebování sokolských prostorů, některých plánech a problémech.

Co se změnilo a co nás čeká?
Boris a Michal Hančin namontovali nová světla pro dostatečné osvětlení sálu, konečně na sebe vidíme. Sokol zakoupil nové přídavné LED reflektory na osvětlení jeviště, které zapojil Ivan Hejl a vše naprogramoval. Dále Sokol zakoupil kompletně nové ozvučení včetně mixážního pultu, který může ovládat snad vše, co dnešní doba vyžaduje, včetně ovládání projektoru. Na příští akci, koncertu Pavla Nováka, bude již vše zapojeno a nemusíme si půjčovat kvalitní systém, abychom vyhověli I náročnějším kapelám. Naopak můžeme zapůjčovat naše zařízení jiným spolkům, které si u nás v Sokole  pronajímají sál.
Sokol opět utrpěl malou záplavu a pojišťovna uhradila způsobenou škodu s podmínkou, že opravíme okapy a svody. Zde nastává velký problém. Asi před čtyřmi lety Sokol investoval do opravy střechy, okapů a svodů 16 000 dolarů, přesto stále zatéká. Firma, která tuto práci provedla, mi oznámila, že vše je uděláno dobře, pouze prý musíme okapy čistit. Před poslední záplavou byly okapy vyčištěné, ale nijak to nepomohlo. Někde je zakopaný pes a poněkud nevíme, co s tím. Orientačně jsme zajistili cenovou kvótu na demolici staré azbestové střechy a cenu na střechu novou. Samotná střecha není v nejhorším stavu, ale zápolíme s jakýmikoliv pracemi na střeše. Firmy odmítají cokoliv na
střeše provést, protože střecha je azbestová.

Další velký problém je přerostlý strom před budovou Sokola. Informovali jsme council a bylo nám přislíbeno, že strom ořežou. Právě tento strom způsobuje zanášení okapů
listím a ucpávání odvodů ze střechy. Doufejme, že council brzy splní, co slíbil a tím se nám podstatně ulehčí údržba střechy.
Jaké jsou plány do budoucna? Stále zvažujeme renovaci horního patra a to s ohledem na finance, pracovní síly a rozvržení prací na fáze bez podstatného omezení provozu horního patra. Začali jsme pomalu nakupovat materiál na stolové vybavení na úrovni.
Držíme se základního konceptu interiéru a věříme, že vše časem zrealizujeme ke spokojenosti všech členů a návštěvníků Sokola.

Za výbor Sokola
Michal Krejčí

Vážení čtenáři.

Výbor Sokola považuje za slušnost a povinnost vás informovat o zásadním dění, rozhodnutích a plánech ve prospěch nás členů a Sokola.

Již delší dobu podstatnou část příjmů  Sokola je tvořen z pronájmu prostor pro taneční skupiny a akce jiných organizací. Lidem se naše prostory jednoduše líbí. Bohužel k relativní dokonalosti chyběla klimatizace a úprava osvětlení sálu. Nejideálnější řešení klimatizace je poněkud nemožné z důvodu azbestové střechy Sokola. Každá firma odmítla možnost opravy nebo výměnu původního klimatizačního zařízení který je umístěn na střeše a napojen na rozvody v sále a prvním patře.

Sokol nedisponuje částkou 60 000 dolarů pouze na výměnu střechy a protože v minulosti bylo investováno do provizorních rešení bez uspokojivého efektu, bylo  rozhodnuto nainstalovat nový klimatizační systém pro sál v hodnotě 20 000 dolarů.  Práci provedla fundovaná firma s ohledem na požadavky kterým musí systém vyhovovat i se zárukou na naše požadavky. Konečně budeme mít v létě chladno a v zimě teplo ať se děje co se děje.

K velkému potěšení se Michal Hančin s Borisem pustili do instlace hlavního osvětlení sálu. Konečně když bude potřeba, budeme vidět. Ivan Hejl slíbil že plně zprovozní elektronické ovládání osvětlení jeviště a pomocných estetických světel v sále.

Tímto by asi skončil náš úkol plně vybavit náš sál vším nezbytným a potřebným k uspokojení pronájemců a nás členů pri pořádání společných akcí.

Už nám chybí pouze inovovat zastaralé zvukové vybavení. Doufám že se na únorové schůzi výboru rozhodneme pro nejschůdnější řešení tohoto problému. Budeme projednávat i budoucnost prvního patra což je jídelna a knihovna. Tyto prostory si přímo žádají o renovaci.

 

Za výbor

Michal Krejčí

 

Vážení čtenáři krajané

Před dvěma roky jsem byl požádán abych Sokolu pomohl s Kvartem a v dobrém úmyslu jsem na tuto nabídku přistoupil. Po půl roce otálení bývalého výboru jsem byl přijat do výboru a opět s dobrým úmyslem pomoci Sokolu a československé komunitě. Lhal bych, kdybych tvrdil že vše šlapalo ve výboru hladce a v budovatelském duchu. V průběhu času byl výbor obohacen o staronové členy kteří jako já byli ochotni Sokol zvelebit, pořádat zajímavé akce jako v minulosti, zprůhlednit hospodaření s financemi a vyřešit
nejožehavější problém BAR. K mému překvapení jsme my nový iniciátoři narazili na totální odpor většiny výboru, stávající nevyhovující a starý draze zaplacený bar zbourat a udělat nový bar včetně přestavby interiéru. Rozumné argumenty zvítězily,
menšina porazila většinu a byl vyřešen i problém s financemi na stavbu nového baru bezúročnou půjčkou Vlasty Šustkové 7 000 dolarů se splatností na 2 roky pouze z tržeb baru. Nadšení bylo veliké i ze strany některých řádových členů i nečlenů a za měsíc jsme měli nový bar. Už první akce potvrdila že záměr byl namístě a slova chvály těšila každého kdo se na tomto projektu podílel. Hurá, vše jede podle plánu. Za 9 – 10 měsíců jsme splatili celou půjčku. Malý šok jsem si prožil na výroční schůzi Sokola při volbách. Z malého davu účastníků se ozvaly hlasy ohledně legálnosti soukromé půjčky Vlasty Šustkové na stavbu nového baru. Spíš jsem očekával děkujeme a nebo něco ve smyslu dobrá práce, my vám věříme a my vám také pomůžeme. Nicméně akce se pořádaly, nadšení neopadlo a dokončily jsme nejdůležitější fázi renovace sálu. Dílo to není dech výrážející ale nemusíme se stydět za nejhezčí a ůčelný prostor všech Sokolů.
Teď trochu čísel. Do spodního sálu bylo investováno 11 000 dolarů za bar s pípou, obložení stěn, nádstavba pódia, reflektory, 65 inčová televize a grafická ýzdoba interiéru. Celková hodnota je těžce vykalkulovatelná ale může se pohybovat okolo 60 000 dolarů a to za materiál a teoretickou mrzkou mzdu lidí kteří vše udělali. Nikdo z lidí nedostal jediný dolar za práci, nemluvě o benzínu, parkovné, pokuty za parkovné a odobně. Rána pod pás se ke mně donesla před pár dny. Někdo někde pronesl, že se tam v Sokole někdo pěkně obohacuje. Odkud se takový výrok vynořil a z jaké nemocné hlavy? Jak může ěkdo něco takového vypustit z úst? Zase pár čísel. Boris Kubeš převzal bar a má totální kontrolu nad všemi financemi, tržbami, zásobováním a obsluhou baru. Minulý měsíc daroval Sokolu 106 hodin pouze pro provoz baru. Nedostal ani cent a jeho účetnictví sedí na 100 procent. Asi 5 let měl Sokol na kontě plus mínus 16 000 dolarů. Za 1 rok a 3 měsíce SOKOL má na kontě 24,889.30 dolarů plus 11 000 dolarů za sál činí
35 889.30 dolarů bez dotací které jsou na cestě asi 4 500 dolarů. Takže SOKOL by měl mít asi 40 000 dolarů mínus 11 000 dolarů za financování sálu. Sokol je nevýdělečná organizace a výbor se má starat co nejlépe o chod této organizace. Žádné stanovy  neurčují členům výboru aby obětovali stovky hodin manuální práce za účelem budování a udržování chodu Sokola. Kde jsou ostatní krajané? Začínám pochybovat o celém smyslu veškerého se snažení pro Československou komunitu. Nicméně řeči jako český klub a slovenský klub zní v tomto případě nevhodně. SOKOL není a nebude nikdy jiný než československý klub. Prosím vás zapomeňte a nedělte otázku SOKOL na čechy a slováky. Všechno děláme pro všechny. Ve výboru nemáme ani jednoho slováka. Proč?
Vždyť je to nás všech. Další problém je mladá generace. Ať děláme co děláme tak mladí čechoslováci nemají o budoucnost Sokola zájem. Kvart vydáváme pouze pro skalní čechoslováky a žádné výzvy nefungují. Mladá generace je úplně někde jinde než pojem vlastenectví a předávání československé kultůry. Zastavili jsme projekt s renovací prvního patra restaurace Sokola. Elán slábne a pochybujeme o smyslu tohoto projektu. Pro koho?
Pokud máte pocit z tohoto článku že je pesimistický, tak ano. Je pesimistický. Nechci dále vydávat Kvart a nechci být členem výboru za stávajícího přístupu krajanů k našemu společnému zájmu. Kvart bych byl ochoten vydávat pouze z nostalgie a sympatie ke krajanům ale pouze proto, že si to přeje naše a starší generace . Jinak v tom nevidím smysl. Nevidím žádné nové tváře a sympatie k naši komunitě.
Na závěr bych chtěl poděkovat mnoha krásným lidem kteří nám nezištně pomohli a pomáhají.
Věra Zlatá, Vlasta Šustková, Alena Špirochová, Marcela Taylor, Romy , Boris Kubeš, Honza Mandlík, Pavel Šindelář, Michal Hančin, Pavel Pařízek, Franta Bouračka,
Josef Slarko, Filip Toth, Truhlík, Daniel Brodecký, Robert Brodecký, Ivan Míček, Jason Kubeš, Hungarian crew, Jogoslavian crew, Dušan Javorka, …………………….
Omlouvám se ostatním na které jsem si nevzpomněl. Bohužel nemám jinou šanci jak vám oznámit že SOKOL v danné situaci není moje priorita a nehodlám se více v
Sokole angažovat jako zapálený člen pro správnou věc. Pokud máte nějaké připomínky či názory tak můžete psát své připomínky či názory zde na website. Pod tímto článkem.

Michal Krejčí