Komentáře čtenářů - Archiv - 5.3.2006 - 30.3.2006

Na této stránce budeme zveřejňovat vaše příspěvky, které nám zašlete na:


Redakce serveru nenese odpovědnost za obsah zveřejněných příspěvků čtenářů. Zaslané příspěvky neprochází gramatickou ani stylistickou úpravou. Redakce serveru si vyhrazuje právo nezveřejnit texty obsahující vulgární výrazy, urážky, hanobení rasy či národa. 


5.3. 2006

Od: Jarmila Slovak

Uz nekolik let odebiram Kvart, jsem rada,ze se tam doctu neco o komunite v Melbourne, oznamy a pod. Nektere prispevky jsou opravdu moc zajimave, ale co se tyka prispevku od pana Alese Nebeskeho musim vam rict, ze jsem z nich opravdu unavena. Jestli nerozebira komunisticky rezim a jak bylo lidem ublizovano tak ted se jeste stara koho tam budou lidi volit a jaka je tam situace.

Ja verim, ze za komunismu bylo hodne lidem ublizeno a mnozi se ani nedockali odskodneni a pod. ale musite uznat, ze cist o tom v kazdem Kvarte jde zakonite cloveku na nervy . Vzdyt je hodne jinych a zajimavejsich temat....

Na druhe strane se mi libi prispevek Kardinala Vlka ktery je aktualni, vystizny a je videt, ze vi o cem mluvi..narozdil od pana Nebeskeho. Nechci ho urazit ,ale radeji o komunistech a jejich praktikach si prectu neco zajimavejsiho.

Navic z moji zkusenosti a nazoru lidi na Jizni MOrave vam muzu rict, ze hodne lidi chce, aby se komunisticky cas vratil, ne takovy jako byl ale hodne veci bylo lepsich a lidi uz ve velke mire rikaji - zlati komunisti....kde je perfektne vybudovane skolstvi, zdravotnictvi, kde je ucta ke starsim, bezpecnost na ulicich, nizka kriminalita,duchodove zabezpeceni a pod. to jsou jen nektere veci, co mi lidi starsi generace rikaji. Takze nebylo vsechno zle za komunistu a vypada to tak, ze v blizke budoucnosti se zase dostanou do predu z techto duvodu, jen to snad nebude ve stare rezii. To musime doufat. Jarmila

 

10.3. 2006
Od: Aleš Nebeský

 

Vážená redakce,

skutečně nevím, jak bych ukázal svojí vděčnost  paní Slovákové za potvrzení mého dojmu z návštěvy České republiky. I ona má zkušenost s tím, že řada lidí, zejména starší generace, si nostalgicky pochvaluje komunistickou totalitu a vzdychají „...zlatí komunisté...“. Škoda jen, že si nevšimla i těch, kteří mají na komunistický režim vzpomínky zcela opačné.
Na druhou stranu ale konstatuje, že se komunisté „v blízké budoucnosti zase dostanou dopředu“ a doufá, že „to snad nebude ve staré režii“.
Mohu ji ujistit, že i já doufám. Po svých zkušenostech ale nedokáži doufat v to, že komunisté jsou schopni „měnit režii“.
Zcela samozřejmě, úplný návrat před listopad – jak k politické totalitě, tak i k totalitě ekonomické – je v rámci EU nemožný. Třeba dotat – zatím. Tato nemožnost ale nevylučuje částečný návrat před listopad. Volební program komunistů o tom nikoho nemůže nechat na pochybách.
Spíše doufám v to, že jak paní Slováková tak i já, vidíme situaci příliš pesimisticky. A snad i naivně doufám, že k návratu zejména nereformované komunistické strany do vlády, ať již v jakékoliv formě, nedojde.
Musím ale přiznat, že paní Slováková ve mně vyvolala dvakrát výčitky svědomí. V prvém případě se ale necítím tak příliš vinnen. Jsem si vědom, že jsem nudný patron. Proto již dlouhá léta požaduji od redakcí, aby mé jméno uváděli hned pod titulkem mého příspěvku. Čtenář se tak může vyhnout nejen nudě, ale i nervovému zhroucení. Čtení mých příspěvků zcela jistě není povinnou četbou.
Paní Slovákové jde na nervy číst o ubližování komunismem „v každém čísle“. Paní Slováková ovšem netvrdí, že o tom píši v každém čísle já.
Nad tím mám druhou výčitku svědomí a jsem plně vinnen.
Uvědomil jsem si, že za posledních patnáct měsíců jsem se v Kvartu ve svých příspěvcích věnoval české politice jen třikrát, naposledy – doufám, že zatím – letos v březnovém čísle.
Přitěžující okolností je to, že ani v těchto třech příspěvcích jsem dosti důrazně nepsal o křivdách komunismu, jejich nápravě a o vyrovnání s minulostí. Mohu ujistit paní Slovákovou, že se za to stydím. Měl bych o tom všem psát daleko častěji. A skutečně v každém čísle. Mám ale pocit, že jen těžko by mi to u redakce prošlo.
Rád bych také ujistil paní Slovákovou – doufám, že jí to příliš nepřekvapí – že mě volební výsledky zajímají nejen v České republice, ale hlavně a samozřejmě v Austrálii. Ale právě tak i v Iráku, na Ukrajině, v Palestíně, v Německu, ve Francii, v USA, prostě všude, kde se konají demokratické volby. Já totiž věřím, že svět je nedělitelný, že svoboda je nedělitelná.
A již úplně nakonec a jen tak mimochodem: kardinál Vlk neposlal „příspěvek“, ale uveřejnění jeho výroků byla zpráva z internetu. Není ale třeba být puntičkáři, že ano.

Aleš Nebeský, Melbourne


10.3. 2006
Od: Milan Hemala

Ke komentáři Jarmily Slovak

Na webové stránce Sokola Melbourne se objevil, tuším,  jeden z prvních  komentářů čtenářů. Je to kritika Kvartu a jmenovitě článků Aleše Nebeského zabývajících se politickými poměry v České republice.
Obsah tohoto komentáře je zcela neočekavatelný a přímo ohromující. V podstatě je to obhajoba komunismu, komunismu  v České republice  tak,  jak jej téměř všichni naši krajané v Austrálii znají. A tato obhajoba je psána perem někoho, o němž se dá předpokládat,  že tímto komunismem, ať přímo nebo nepřímo,  byl ze své vlasti vypuzen.
Pisatelka, paní Jarmila Slovak, sice uznává, že za komunismu bylo hodně lidem ublíženo, ale  také bylo hodně věcí lepších a  nevidí nic zlého v tom,  když se komunisté v budoucnosti „zase dostanou dopředu“. Usuzuje tak z toho,  co údajně slyšela od  lidí na Jižní Moravě . Jak všechno, co bylo dobré a perfektní za komunismu,  nyní zmizelo. Závěrem  - „zlatí komunisti“.
Vzhledem k tomu ,že tato odpověď na poměrně krátký komentář nemůže být mnohostránková, chtěl bych se pokusit jenom najít to vnitřní jádro toho, co vedlo pisatelku k jejím závěrům.  Myslím,  že hlavní jádro je nutno vidět v povrchnosti.
V povrchnosti pohledu  na určitou situaci,  neochotě vidět, zvážit a zhodnotit celý komplex faktorů tvořících  tuto situaci. Nač se zabývat skutečnými statisticky doloženými fakty? To by bylo skutečně únavné a pisatelce to dokonce jde na nervy.
A je pak pochopitelné, že jí nevadí ani ta příslovečná povrchnost  informací, o které se opírá.  Lidské vzpomínání je vždy hodně selektivní. Tak se stává,  že  ten nejkrásnější a nejrůžovější svět byl tehdy, když  nám bylo osmnáct .
Nu a  obecně lidské a mravní  faktory  v komunistickém zřízení  paní Slovak  také evidentně nedělají starosti.
Hlavní kritika pisatelky je zaměřena na  články Aleše Nebeského uveřejněné v  Kvartu, ve kterých se pisatel zabývá  problémy politického vývoje v Česku  po pádu komunismu.  Nebeský si všímá  hlavně  problémů přechodu od diktatury k demokratickému zřízení a  rušivého vlivu přežívajícího  komunismu.
Největší ironie je ovšem v tom,  že hlavní význam těchto příspěvků Aleše Nebeského  je, že nám všem přináší nejen nové informace ale i nové impulsy  pro to, abychom  nezůstávali  ve svém pohledu a chápání politického dění  jen na povrchu,  ale snažili se  vidět hlouběji.
Je vidět, že tato snaha nepadne vždy na úrodnou  půdu. 

Milan Hemala

 

12.3. 2006
Od: Ivan Kolařík

Vážená paní Slováková,

se zájmem a znepokojením jsem si přečetl Vámi jistě dobře míněný komentář na Sokolské webové stránce. Nevím kdy a za jakých okolností jste do Austrálie přijela, ale valná většina z nás, ať již těch, kteří přicestovali po komunistickém puči po 48, nebo nás osmašedesátníků či těch, keří odešli před Sametovou revolucí, odešla, vlastě utekla, před zločinným komunistickým režimem. Mnoho lidí z bývalého Československa  pod komunismem velice trpělo a nezbývala jiná cesta jak zlepšit budoucnost naší a našich dětí, nežli ze země za železnou oponou utéct. To, že naši rodiče a přibuzní byli k vůli našemu rozhodnutí odejít tvrdě perzekuováni,  je historický fakt. To, že nás většina byla režimem odsouzena za čin nezákonného opuštění republiky k trestům vězení,  a že náš majetek byl zkonfiskován, je rovněž tvrdá pravda. Zrovna tak jako je smutná pravda, že nás komunismus jako mladé lidi připravil o jakékoliv iluze svobodného života. Díky komunismu jsme přišli o rodnou zem, o rodiny, kamarády a přátele. Moje maminka se například nikdy z mého odchodu zdravotně nevzpamatovala a předčasně zemřela. A dovedu si představit, že takových maminek a tatínků, kteří na náš odchod zaplatili zdravím je nebo spíše bylo, hodně. Tisíce nás muselo v exilu začít, jak se říká česky „od píky". A tak si myslím, že mluvím nyní za valnou většinu (i když to dělám nerad) když reknu, ze nostalgické vychvalování minulého komunistického režimu je pro nas nepřijatelné, netaktní a urážlivé.
Mohu-li poradit, pakliže se Vám články pana Nebeského nelíbí, prostě je nečtěte. To je zcela na Vás. I když mě osobně politika v České republice příliš nezajímá, přece jen si rád občas přečtu,  co se v rodné zemi děje. Že komunismus nebezpečně vystrkuje růžky je jasné. A je důležité, ze nás o situaci někdo, v tomto případě pan Nebeský, inteligentně informuje. Proč myslíte, že se dodnes natáčejí filmy o  druhé světové válce? Aby se nezapomnělo na hrůzy tohoto konfliktu. A zrovna tak si myslím, že je důležité si připomenout jakých bezpráví se komunisté během své neomezené moce dopustili a burcovat lidi, aby k něčemu podobnému již nikdy nemohlo dojít. A věřte, političtí komentátoři v zahraničí i v České republice na nebezpeči návratu komunismu čím dále tím více poukazují. A tak já plně souhlasím, aby náš krajanský časopis Kvart nadále otiskoval články politicko-historického zaměření, když ne pro nic jiného, tak už jenom k vůli tomu, abychom nikdy nezapomněli. A aby se naše děti neco dozvědely a poučily se! Vám by se však možná na závěr více líbil výrok nadšeného komunisty Juldy Fučíka „Lidé bděte" !!! 

S pozdravem Ivan Kolařík, OAM

 

13.3. 2006
Od: Jarmila Slovak

Jsem moc rada, ze muj prispevek vyvolal v lidech tedy jen muzich takove vzruseni.
Nejdriv ale k p. Nebeskemu, jelikoz jeho "prispevek" na mne je v ironickem tone. Vidim z ironie vaseho psani, ze jste si muj prispevek spatne vylozil. Neberte to ve zlem, ja jsem se nechtela dotknout vasi osoby, ale jen poukazat na to, ze by jste treba mohl zmenit temu vasich prispevku. Vidim ale, ze panove Hemala a Kolarik jsou jineho nazoru,prosim, kolik lidi tolik chuti jak se rika...Taky si z meho prispevku vybrali to, co jim nejvice vyhovuje.
Kritizuji mne, ze vychvaluji  komunisticky rezim. Muzu vam rict, ze jsem ve strane nikdy nebyla a navic muj tatinek byl v r.67 velmi poskozen a nervove se zhroutil, nakonec zemrel na mozkovou mrtvici. Taky bych mohla svorne nadavat na komunisty, ale snazim se videt veci neosobne a vidim to, co bylo za komunismu zle ale i to co bylo dobre.
Jak jsem uz drive uvedla, ze hodne lidi trpelo tim rezimem a pod. ,ale na druhe strane, co jsem prave chtela vyzvednout byla otazka zdravotnictvi, skolstvi, socialniho zabezpeceni a pod. Co ted nejvice v CR lidem chybi. To ovsem ani jeden z mych kritiku neuvadi, proste se vyjadrili k tomu co jim vyhovuje nejvic.  Reknete sami, maji se tam lidi lip ted za demokracie? Nikdy tam nebylo tolik chudoby, bezdomovcu a pod.jako ted. Kolik lidi zije pod hranici zivotniho minima? To ani jeden z pisatelu neuvadi, jen se zabyvaji tim, ze hodne lidi muselo odejit kvuli komunistum,ze tim byly poznaceny cele rodiny a pod.Verim, ze mnoho lidi odeslo z tech duvodu jake tu pisou a ze byly zacatky tvrde, to jsem poznala sama na sobe taky. Vubec jsem nevychvalovala komunisticky rezim jen jsem uvedla nektere veci z toho rezimu, ktere byly ku prospechu vsem.
Komuniste taky chteli abychom na urcite veci nezapomeli, tak nas "krmili" porad Velkou rijnovou revoluci a pod.  Honili nas do pruvodu s mavatky a vim jak jsme to nenavideli. Tim zase ovsem nechci rict, ze by se na doby za druhe svetove valky a podobne melo zapomenout, jiste by mne zato zase nekdo napadl, ne to vubec ne, proste jen ,ze to prece nemusi byt v kazdem Kvarte. Mate pravdu jak mi doprucujete, ze nemusim Kvart odebirat, ale ja cekam predevsim, ze si tam  doctu neco o krajanech v Australii, protoze predpokladam, ze hodne lidi cte zpravy z "domova" na internete. At se mi pan Kolarik nesnazi namluvit, ze ceka na clanek v Kvarte, aby se neco docetl o politicke situaci v CR. Kdyz ma pristup na internet tak si jiste precte zpravy primo z denniho tisku v CR. Taky pise, aby se nase deti neco dozvedely a poucili se. Uz to vidim, jak se mladi trhaji cist prispevky politicko-historickeho zamereni v Kvarte. Ti si neprectou ani to co by meli a zvlaste tu v Australii. Dnesni mlade lidi zajima uplne neco jineho.
Dekuji vam panove za vasi kritiku a p. Nebeskemu se timto omlouvam, jestli jsem se dotkla nejak jeho osoby, bylo to mineno na obsahy jeho prispevku ne na neho samotneho. Na zaver snad jen "Lide bdete?!"

 

13.3. 2006
Od: Ivan Kolařík
 
Reakce paní Slovákové na kritiku jejího příspěvku (Nebeský, Hemala, Kolařík) prozrazuje pozoruhodnou davku naivity. Paní Slováková totiž tvrdošíjně trvá na svém a vyzvedává jakési přednosti komunistického zdravotnictví, školství a sociálního zabezpečení. Ať se snažím sebevíce, nemohu pochopit podstatě jejího argumentu. 
Co bylo tak úžasného na zkorumpovaném zdravotnictví, kde se mizerně placení lékaři bez zarděni uchylovali k nechutným praktikám přijímání peněžních úplatků za poskytovanou službu? Kde lidé, kteří si zkrátka nemohli dovolit úplatky dávat, byli odsouzeni k podřadnému zdravotnímu zákroku, kde na příklad nebyly k disposici injekce na lokální umrtvení při ošetrení chrupu pakliže nebyla zubařovy/zubařce podstrčena obálka (často před zraky pacienta ošetřujícím lekarem podrobně zkontrolována!). Co bylo tak úžasného na komunistickém školství, které znemožňovalo originální myšlení a individuální přistup ke studiu, kde akademická výuka byla založená na marxisticko-leninistickém výkladu dějin a kde byla perversně prosazována výchova  a vzdělávání dělnických kádrů na úkor opravdového talentu? Školství, které bylo postaveno na nesmyslném učením se nazpameť  ještě nesmyslnějších pasáží překroucené historie a papouškování toho, co prověření učitelé chtěli slyšet. Kde studenti byli odměňováni (nebo trestáni) za to, kolik brigádních hodin odpracovali a kolika průvodů se nadšeně zůčastnili. A co bylo tak mimořádného na sociálním zabezpečení, které bylo tak minimální, že důchodci často žili pod lidskou důstojnost? To si už paní Slováková nepamatuje jak vysoke byly daně, které občané museli platit, aby si stát mohl dovolit poskytovat "bezplatné" zdravotnictví a školství? 
 A tak mě zcela uchází, co paní Slováková sleduje. Samozřejmě, ze v nynější, svobodné republice není všechno tak jak by si každý přál. Nicméně, neuvědomuje si paní Slováková, že se Česko dodnes vzpamatovává z ekonomické inkompetence a morálního úpadku způsobeného komunistickým režimem po ctyři desetiletí vlády? Možná, že situace na Jižní Moravě je trochu jiná, ale podle zpráv z Čech a hlavně z Prahy, podmazávání lékařů vymizelo, Marxismus-Leninismus se na vysokých školách již dávno nevyučuje a na starobním důchodu se da celkem dobře žít. Nicméně, jak víme z Austrálie, důchodci se na tom, bohužel, nikde nemají nejlépe. 
A tak mě mrzí, že nemohu s paní Slovákovou téměř v ničem souhlasit. Naopak. Ale musím uznat, že má pravdu, když říká, že naše děti se nebudou zajímat o články politicko-historického zaměření, které čas od času vycházejí v Kvartu a které, doufám, vycházet nadále budou. V tomto případě záleží pouze na nás v jakém duchu děti vychováme.
Na závěr s potěšením konstatuji, že je príma vést polemiku v mezích slušnosti, což je v nynější době co říct.
 
 
 
14.3. 2006
Od: Jarmila Slovakova

Dekuji vam za to, ze jste mne nazval "naivni" to jsem dodneska nevedela.
Rada bych vam tedy vysvetlila, proc tak "tvrdosijne" trvam na to, ze nektere veci byly prece jen za komunismu dobre. Napr. zdravotnictvi. Mozna, ze bylo zkorumpovane, ale o kazdeho cloveka bylo postarane po vsech strankach. Ne jako ted, ze nemaji s odpustenim ani toaletni papir, ktery si musi donaset z domu, taky jidlo a pod. Mozna v Praze jak pisete "podmazavani vymizelo" ale jinde bohuzel ne a je to jeste horsi. Navic, ti lekari co byli schopni odesli pracovat do zahranici a zustali tam jen ti "tlacenkovi" neschopni a nebo prave vystudovani, co nemaji zadnou praxi a ani je nema kdo vlastne zaucit.Vicemene se  tam ted delaji "pokusy" na lidech, vubec bych se neodvazila to nazvat lecenim. Casto se stava, ze nemuzou dat pacientum ani leky na utiseni bolesti po operaci, co vim primo od pacientu, a to bylo dokonce v Brne v nemocnici.
 
Pisete, ze lide kteri nemeli na uplatky byli odsouzeni k podradnemu zdravotnimu zakroku, tak to jeste nevite, ze ted nedostanou ani ten podradni zdravotni zakrok, nekteri se totiz toho zakroku ani nedoziji...o zubarich ani nemluvim, ted se za zakroky musi platit jako tady v Australii a tak lidi si  radeji kupuji potraviny a potrebnejsi veci, nez aby sli k zubari. Je to smutne, doplatila na to predevsim starsi generace, ktera si cela leta platila vysoke dane (a ja si to dobre pamatuji, delala jsem v uctarne)aby na stara kolena mela osetreni zdarma. No a ted - vsechno se zrusilo a musi platit zase, ovsem ted uz jen z duchodu..Predpokladam, ze je  vam  znamo kolik lidi berou duchod a kolik stoji osetreni chrupu, kdyz vite, ze se tam ted uplatky nedavaji tak predpokladam, ze vite i o tomto.
 
Dale ke skolstvi, vy mate asi na mysli vysoke skoly,mozna stredni, ale ja mela na mysli zakladni, ze zaci meli prehled o celem svete, ze ovladali nasobilku do 10 z pameti a dokonce zapadni Evropa se k nam chodila divat, jak jsou nase skolske koncepce dobre zpracovane. Ted? Sice se neuci Marxizmus-Leninismus,jak pisete, ale zaci uz jako i v Australii neumi nic z hlavy vypocitat nemluvim uz ani o nasobilce, ale oni neumi scitat a odcitat do 100,ba ani cist, prave byla na to relace v TV, ze male shopy nemuzou zamestnavat studenty, jelikoz nemaji tyto znalosti. Musim vam rict, ze my kdyz prisli s detma do Australie a oni zacali chodit do jazykove skoly, tak moje nejstarsi dcera ucila "ucitele matematiky" kratit zlomky, tak to jen na okraj, ze nase skolni koncepce byla na opravdu vysoke urovni.
 
Nechce se mi verit, jak  pisete o duchodcich, kteri zili pod lidskou dustojnost a  co ted? Nevim odkud mate informace, ze se duchodcum zije dobre, mozna  v Praze, ale jinde je to bidne verte mi. Jeste na vesnicich, kde maji lide svoje pole a dokazou si neco dopestovat, ale ve mestech je to hruza, kdyz musi dat nehorazne vysoke najemne, protoze pan domaci je zvysuje jak chce (vratili mu dum a zakony na najemne nejsou, proste kdyz na to nemas bez na ulici) a koupit vsechno jak se rika od jehly po lokomotivu. Ted ziji nejen pod lidskou dustojnost ale i duchody jsou nehorazne nizke vzhledem na ceny potravin a pod. Tehdy mel kazdy alespon jistotu, ze ten svuj duchod dostane, ale  ted nema jistotu, jestli bude mit zitra praci, neto jeste duchod. Mladi lide museli chodit bud do skoly anebo do zamestnani a ted? Ziji na podpore, kdyz nemuzou najit praci.To jsem prehnala, ze ziji, protoze bez pomoci rodicu by z te podpory nevyzili. Na podporu maji narok jen nekolik mesicu (ne jako v Australii kolik je zapotrebi) a s praci je to tam cim dal horsi, krachuji podniky a tovarny o tom vam snad psat nemusim. Dokonce se stalo me zname, ze byla ve druhem rocniku skoly a ta zkrachovala, takze holka nema ted v rukou nic. To je ta "lepsi" doba jak pisete?
Vzdyt lide kteri utekli na zapad jak pisete pred komunisty, vystudovali za komunistu skoly zdarma a ve vetsine pripadech jim bylo zapadem vzdelani akceptovane. Kdyby bylo tak nesmyslne jak o tom pisete vy, zrejme by to bylo jinak.
Nevim, co vam uchazi z meho psani a co tim sleduji, porad to same, ze ne vsechny veci za komunistu byly spatne. Je mi to trosku smesne, jak branite svoje nazory, ale to je v poradku, kazdy ma prece pravo mit svuj vlastni nazor. Nevim o kterych 40-ti letech pisete, protoze od 48 roku je to uz pomalu 60 let, co se dostali k vlade komunisti. Ja si pamatuji, ze v sedesatch letech bylo Ceskoslovensko na velmi vysoke ekonomicke urovni, vsechno zacalo jit dole vodou po vpadu Varsavske smlouvy, ale to by bylo zase jine tema.
Zvlast jsem se pobavila na vete "A tak me mrzi, ze nemohu s pani Slovakovou temer v nicem souhlasit" vidite, to mi pripada, jako kdybych slysela vyroky nejakeho stranickeho predstavitele na jejich schuzi, tam byly pouzivane takove slovni zvraty. Nevim proc to pisete, ze vas to mrzi, kdyz to neni vubec pravda. Klidne si dal ctete clanky historie komunismu, mne je to jedno a vubec mne to nemrzi. Naopak mam radost, ze vas potesilo vest polemiku v mezich slusnosti, to jsem rada a preji vam vsechno jen to dobre pane Kolariku.
S pozdravem Jarmila Slovakova
 
 
 
15.3. 2006
Od: Ivan Kolařík
 
Dekuji pani Slovakove za podrobne vysvetleni situace. Svou polemickou diskusi koncim konstatovanim, ze ocividne oba souhlasime spolu nesouhlasit a omluvou, ze jsem to popletl s lety komunisticke vlady. Jak je videt, matematiku me vychvalovane komunisticke skolstvi jak na zakladni skole tak na gymnaziu, nenaucilo.  
 
 
 
 
15.3. 2006
Od: Aleš Nebeský

Vážená redakce,
Jsem zcela upřímně překvapen, že paní Slováková pochopila moji reakci jako ironickou. Mohu jí ujistit, že každé slovo jsem myslel smrtelně vážně. Také mě překvapilo, že cítí potřebu se mi omluvit. Je to od ní velice hezké a vážím si toho. Mohu jí ale dále ujistit, že omlouvat se není za co. Její kritika mě osobně neurazila a nikterak se mě osobně nedotkla, i když byla zaměřená spíše osobně, než k věci, o kterou jí zřejmě jde. Pokud to ovšem jako osobní útok a urážku zamýšlela, s lítostí ji musím dále ujistit, že se jí to nepovedlo. Po mnoha letech dopisování do různých časopisů jsem zvyklý na mnohem horší, jak podepsané, tak i anonymní dopisy. Patří to k věci, když se člověk veřejně projeví.
Paní Slováková našla ironii v mých faktografických připomínkách, aniž by jim věnovala ve své odpovědi pozornost: – Nepíši do každého čísla Kvartu o zločinech komunismu a skutečně mě to (bez ironie) mrzí. Kardinál Vlk nenapsal příspěvek, ale byla to zpráva z internetu. A zcela samozřejmě si přisvojuji právo „se starat“. Právě tak jako paní Slováková má právo „se nestarat“, o „tak teď se ještě stará koho tam budou lidi volit a jaká je tam situace”.
Právě tak na mém vyjádření vděčnosti paní Slovákové za zmínku o vzdychání starých lidí po „zlatých komunistech“nebylo nic ironického. Právě naopak, řada lidí, s kterými jsem o tom po návratu z Česka mluvil, mi tvrdili, „to snad není ani možné“, prostě nechtěli tomu ani věřit. Teď to mají tedy potvrzené.
Zcela samozřejmě respektuji její názor, což neznamená, že jsem ochoten ho tolerovat. Očividně s ním nesouhlasím, tak jako ona očividně nesouhlasí s mým.
Nevím, s jakými starými lidmi na jižní Moravě mluvila. Tis kterými jsem mluvil já (a to nejen na jižní Moravě), byli bez výjimky bývalí členové a funkcionáři komunistické strany. (Samozřejmě netvrdím, že by se s podobnými názory nenašli i nečlenové strany – jen já je nepotkal).
Nostalgii a obdiv lidí k režimu, kterému sloužili či dokonce ho řídili, ovšem chápu. Koneckonců, po celou řadu let po válce bývalí členové nacistické strany si také nemohli vůdce a „tatíčka“ Hitlera vynachválit – za nacizmu neexistovala nezaměstnanost, lidé měli sociální jistoty a neměli hlad. O miliónech lidí v koncentračních táborech nic nevěděli a vědět nechtěli. I když ty tábory měli za humny.
Nevím, jako zkušenost má paní Slováková se životem v komunismu. Já v něm žil dvacet let. Je mi to moc líto, ale nic dobrého jsem na něm za těch dvacet let nenalezl. Nebyl jsem sám, i komunista Ludvík Vaculík na sjezdu spisovatelů v roce 1967 řekl: „Všechno, čeho kultura dosáhla, jako vůbec všecko, co lidi u nás dobrého udělali, .... to všecko je tu spíš přes to, jak se naše vládnoucí kruhy po léta chovaly. Bylo to na nich doslova vyvzdorováno.“
Byl to velice přesný popis situace padesátých a šedesátých let (Jako komunista taktně vynechal procesy a zničené životy mnoha lidí). Byl za to velice rychle ze strany vyloučen. Během „Pražského jara“ se pak směl do strany vrátil, aby se stal po příjezdu tanků disidentem.
Vedle mne žili spolužáci, „svazáci“ a přátelé. Někteří z nich shledali komunismus neodolatelný a náramně si ho pochvalovali. Když pak jim začalo svítat, že „potíže růstu“ jdou k samé podstatě komunismu, strana a vláda je převálcovala. Pak se i z nich stali disidenti a oni se vymlouvali, že byli mladí a blbí.
Samozřejmě, všechno špatné nebylo. Český písničkář Jarek Nohavica o tom zpívá ve velice krátké písničce:
„Za komunistů se špatně nežilo
V létě bylo vedro, v zimě sněžilo
Z jara tály ledy, byly povodně
To jste, milé děti, přišly o hodně“
Jeho čtyři verše vyjadřují vše. Pokud to paní Slovákové nestačí, pak ji skutečně nemohu pomoci. Mám pocit, že ani hromady knih s konkrétními údaji a svědectvím jiných, kteří nepatřili ku skoro miliónu členů strany, ale právě tak starých (včetně lidí mé generace) by jí tak jako tak nestačili.
Přesvědčovat o čemkoliv paní Slovákovou rozhodně nehodlám. Soudě podle jejích slov to vypadá, že jsme každý odešli ze země s jinou minulostí a zcela jinou zemi nyní občas navštěvujeme.
O to mi nejde. Ani mi nejde o to, zda paní Slováková bude, či nebude odbírat Kvart. To je maximálně starostí redakce.
Moje příspěvky skutečně číst nemusí. Ostatně ani já v Kvartu všechno nečtu. Rozhodně by mě ale nenapadlo, abych žádal jejich pisatele, aby mi se svým psaním dali pokoj.Odbírám celou řadu populárních a odborných časopisů a čtu v nich jen to, co mě obsahově zajímá.
Již jsem napsal výše, respektuji názory paní Slovákové a její právo je vyslovit. Nezdá se ale, že ona respektuje názory mé a moje právo je vyslovit. Za skutečně pozoruhodné a až ohromující, považuji její doporučení, že bych „třeba mohl změnit tému …. příspěvků”.
Skutečně nevím, proč bych to dělal. Protože to paní Slovákovou nudí a jde jí to na nervy? No, to snad ani nemůže myslet vážně.
Píši podle svého svědomí. Nejsem za své psaní honorován, nepodléhám tedy požadavkům trhu. Tím méně přáním kohokoliv, včetně paní Slovákové. Pokud paní Slováková u redakce nekomerčního časopisu Kvart zařídí, aby mé příspěvky nebyly nadále otiskovány, přestanu je tam posílat.
Je to tedy velice jednoduché.
A pokud jde o doporučení paní Slovákové, abych „změnil téma“?
Ani já se nechci paní Slovákové osobně dotknout, ale není těžké uhodnout v jakém myšlenkovém rámci podobné doporučení může vzniknout a dokonce potom i beze studu vyslovit. Patří to k věcem, o kterých je nesmyslné dále i uvažovat.
PS Před odesláním této mé reakce jsem nalezl na webové stránce další „zdrcující kritiku“ postkomunistické demokracie v České republice od paní Slovákové. Udivilo mě, že paní Slováková se „... stará ... jaká je tam situace” – jak vytkla mně ve svém původním dopisu. Zřejmě, „starání“, které je dovoleno jí, není dovoleno mně. Z mého psaní by pozorný čtenář mohl vyčíst, že nad vývojem demokracie v Česku rozhodně nejásám. Jen mi vadí zcela jiné úkazy, než paní Slovákové. A její srovnání současnosti s komunistickou totalitou?.... Nu, mohu jen zopakovat co jsem napsal již i výše: zřejmě jsme oba odešli z jiné země a jinou zemi teď navštěvujeme. 

Aleš Nebeský
Melbourne 15.3.2006

 
 
 
16.3. 2006
Od: Jarmila Slovakova
 
Vazeny pane Nebesky,
uz jsem byla rozhodnuta se k veci znova nevyjadrovat, ale chci vas jeste jednou ujistit, ze to nebylo mireno na vasi osobu, vzdyt vas vubec osobne neznam, ale jen na obsahy clanku.
Pisete, ze taky vsechno nectete, ale ja uz jsem se jednou zminila o tom, ze by tam melo byt psane vic o ceske a slovenske komunite v Melbourne. No, nevadi, ja to napsala jen proto, ze nekteri lide ze Sokola zadali pripominky k vydavani casopisu a zlepseni akci v Narodnim dome apod.
Dekuji vam za vysvetleni a to, ze se ja "staram" koho budou lide volit a jaka je tam situace, to tak uplne pravda neni. Jaka je tam situace to bylo na vysvetleni k memu minuleho prispevku a vicemene to patrilo p. Kolarikovi. Ja se vubec o to nestaram kdo tam zvoleny bude nebo ne, protoze tam neziji a vubec ty kandidaty nepoznam. To je prece vec jen tech lidi co tam ziji koho si zvoli a taky se mi nelibi, ze treba mohou o zvoleni vlady rozhodovat svymi hlasy i lide zijici v zahranici. To je prece absurdni. Oni tam prece neziji, to je to same,jako kdyby lide z CR  rozhodovali o tom, kdo bude ve vlade v Australii. Myslim ovsem lidi s australskym obcanstvim kteri se vratili do CR.Jak jsem psala o nekterych skutecnostech  vim,  protoze tam mam hodne pratel s kterymi si dopisuji, jako i vy, ale myslim, ze mame informace kazdy z jineho konce republiky.
Mohli by jsme se takto "domlouvat" dlouho. Uz nic nikomu nechci a nebudu vysvetlovat. Pane Nebesky, je mi to opravdu jedno, co budete psat, klidne si piste co chcete a co citite a budte ujisteny, ze i kdybych mela tu moc, abych zabranila vydavani vasich clanku v Kvate, tak bych to  NIKDY  neudelala. Vidim, ze z nich mate radost a to je hlavni. Kdybych vedela, ze se vas to tak dotkne, tak bych radeji tu jak rikate "kritiku" nenapsala. Sice pisete, ze se vas to nedotklo, ale kdyby to tak bylo, tak by ste se k tomu znova nevyjadroval.
Jen malou pripominku k Jarkovi Nohavicovi, prave se mi dostalo do rukou DVD nazvane Rok Dabla. Nevim jestli jste to videl, ale je to prave o Jarkovi Nohavicovi, z protialkoholicko-psychiatricke lecebny nedavno natocene, jinak asi je to na mne vsechno prilis "slozite". Mejte se moc hezky a taky vam  preji  vsechno jen to dobre.
S pozdravem Jarmila Slovakova.
 
 
20.3. 2006
Poznámka Aleše Nebeského.

Film „Rok ďábla“ natočil v roce 2002 režisér Petr Zelenka (Knoflíkáři, Samotáři, Mňaga-Happyend, Přiběhy obyčejného šílenství atd). „Rok ďábla“ patří žánrově k satirickým filmům jako byl „Spinal Tap“ (1984 režisér Rob Reiner) a „Mňaga-Happyend“ (1997 režisér P. Zelenka) které parodovaly dokumentární filmy o RockandRollových skupinách. Ve filmu „Rok ďábla“ se režisér Petr Zelenka k žánru vrátil – tentokrát ale „filmovým dokumentem“ skupiny „lidové“ hudby.

Jarek Nohavica ve filmu hraje postavu Jarka Nohavice, tak jako několik dalších populárních osobností herecky představují samy sebe.

 

25.3. 2006
Od: Eva Volny
 
Zajimave je,ze hodne lidi,kteri vyrostli za komunismu zapomneli na to,kolik lidi na ten komunismus zarvalo,diky politrukum,kteri se jeste dnes zivi na tom, ze udavaji lidi a vyvlastnuji majetky uprchliku.( i v Australii a prave dnes). Napiste, co si o tom myslite Vzhledem  k existenci techto faktu,povazuji discusi o tom,co bylo za komunismu "lepsi" za uplne jalovou.  E.Volny
 
 
 
29.3. 2006
Od: Joe Kadane
 
Jako jeden z ctenaru Kvartu cetl jsem posledni vydani az na desatou stranku. Neni to casto co se necham vyprovokovat ale tentokrate musim odpovedet dopisu od Jarmily Slovakove. Ackoliv pise ze rada cte novinky o nasi komunite pak neodolala a napadla Alese Nebeskeho. Ma pry toho cteni o komunistech dost. Alesovo prispevky pripominaji  historii ceskoslovenskych emigrantu v Melbournu. Zrejme to vzalo mnoho casu davat tyto poznatky dohromody a verim ze vetsina ctenaru jeho praci ocenuje.
Jarmilu zrejme mrzi ze namisto psani o slavne komunisticke  minulosti , Ales mej drzost napadnout tento diskreditovany system. Ja se ji nevidim. Na nestesti jsou mezi nami lide kteri pokukovaji zamilovane to slave delnicke tridy. Nevim jaky vyzkum Jarmila Slovakova delala ze muze trvdit jak hodne lidi na jizni Morave si preje navrat komunistickeho rezimu. Tvrdit ze system “ne takovy jako byl” prinasel mnoho  lepsich veci, perfekne vybudovane skolstvi, zdravotnictvi, bezpecnost na ulicich, nizka kriminalita a duchodove zabespeceni”. Pry “nebylo vsechno zle za komunistu a vypada to tak, ze v blizke budoucnosti se zase dostanou do predu, jen to snad nebude ve stare rezii.”
Komunisticky aparacnik by nemohl napsat lepsi dopis. Samozrejme ze se jim vedlo lepsi. Meli vyhody, ktere  nebyly k disposici nekomunistickym obcanum a ted zamilovane touzi po navratu jejich privilegii. Jezdit volne za hranice sice nemohli, zapadni noviny nebyly k dostani, leky ktere byly roky bezne na Zapade se nemohli koupit, lekari vyzadovali penize za tak zvane “povsimnuti”  obchody byly poloprazdne, jenom v Tuzexu za cizi valuty si mohli lide koupit co pro nas je bezne zbozi nebo potraviny  atd.  Kdyz jsem v roce 1990 poprve po 42 letech navstivil C.R. muj pribuzny si stezoval ze by rad koupil malou lednicku. Nabydl jsem se ze mu ji koupim a nechtel jsem verit ze je to nemozne. Chodil jsem od jednoho obchodu do druheho ale bez vysledku – zadne nebyly na prodej. Meli sice ve vykladu jednu ale ta se nesmela prodat. Obchody plne zbozim tak jak my je zname v zapadnim svete v C.R. neexistovaly.
Nedaleko od naseho pronajmuteho bytu byl obchod. Reklama tomu rikala “samoobsluha”. Bylo to neco podobneho jako milk bar v Melbournskem predmesti. Sel jsem tam rano koupit nekolik rohliku na snidani. Byl jsem osocen prodavackou ze neberu “kosicek”. Rekl jsem ji ze chci rohlicek a zadny kosicek, ale nepochodil jsem. Kdyz jsem tech 5 rohliku v kosicku prinesl k pokladne, zeptala se me kde mam tasku nebo papirovy pytlik kam dat housky. Dival jsem se na ni vyjevene – jak to ze nemate plasticky neb papirovy pytlik?  Nacpal jsem tudiz rohliky do kapec. V tu chvili jsem si byl vedomy ze jeden z nas je blazen a doufal jsem ze to nejsem ja. Pan vedouci prisel zjistit co se deje u pokladny. Dal jsem se s nim do rozhovoru. Stezoval si ze ackoliv ma tri universitni diplomy musi delat takovou podradnou praci protoze byl komunista. Pripomel jsem mu ze Jarmila Horakova by byla velmi rada delala takovou praci, jenom kdyby ji nechali na zivu.
Nerozumim ze se zde najdou lide kteri stale pokukuji zamilovane po navraceni komunistickeho systemu. Moje rada by byla. Kdyz se Vam ten system tolik libi, nic Vas tady nedrzi. Jedte zpet do C.R. volte soudruhy komunisty a snete dal o slavne pracovni tride. Nebylo by potreba napadnout naseho krajana Alese Nebezkeho, ze mel odvahu napsat neco co by se komunistum nelibilo.

S pozdravem ( ne praci cest )
Joe Kadane
 
 
 
30.3. 2006
Od: Od: Jarmila Slovakova
 
Mily pane Joe (patrne Josef,ze?) Dekuji vam za vase rady a ja vam taky jednu dam, nenechte se vic vyprovokovat nejakou pani Slovakovou, zdravi mate jen jedno... Vsechno dobre vam preje Jarmila Slovakova  

 

 

 
 
Email: | Privacy Statement | © 2005 - 2011 Sokol Melbourne
Powered by Etomite 0.6 (Prelude).
Creative Commons License
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko
Creative Commons License
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 2.5 Australia

Website hosted by Jan Tomka